ZNIČÍ SI SVOJE KEMPY SAMI TRAMPOVÉ?

Je to marný, marný, marný říkal jsem si, když po hezkém prodlouženém květnovém víkendu jsem u počítače vlezl na Facebook a koukaly tam na mě fotky trampského kempu, o kterém vím, že osada která ho stavěla, má k němu velký citový vztah. Dokonce mlží před svými kamarády o tom, kde dotyčný kemp je. Ať si ho každý najde sám. A najednou kemp objeví jiná trampka, hned ho celý nafotí, dá ty fotky i s dostačujícím popisem na Facebook a ještě si pod tím domlouvá s jinými uživateli (které, co jsem tak pochopil, osobně nezná), že je tam zavede. A další jí tam děkují za tip na hezké místo.
Nechápu to!
Nechci rozkazovat a určovat kdo a jak, s kým, kde a co fotit a kam ty fotky dávat - ale je tohle opravdu potřeba? Neměla by být při tom zveřejňování kempů a dalších trampských míst na internetu trocha soudnosti?
Vždyť už před deseti lety (v roce 2008) jeden aktivista vygoogloval na internetu většinu kempů v pískovcové oblasti, posléze je nalezl přímo v terénu a jejich lokaci donesl na správu CHKO s požadavkem na jejich zrušení. A ty kempy už tehdy na ten internet dali sami trampové, nikdo jiný.
A pak to má přímou úměru. Na takhle profláklém campu se třeba časem objeví keška, postupně tam začne být bordel, a kemp končí. Sakra, vždyť snad každý zná místo, které díky profláknutí bylo zničeno a trampové už na něj nejezdí.
Taky mě dokáže nadzvednout, když dotyční sběratelé a zveřejňovatelé campů argumentují tím, že tyhle místa jsou přece pro všechny.
To je velký omyl!
Trampské kempy které se tímto bohužel dostaly do kategorie „pro všechny“ se vyznačují především tím, že na ně jezdí všichni kromě samotných trampů. Ti to většinou postupně vzdávají, nebaví je tam věčně uklízet, doplňovat spálené dřevo... No a pak přichází na řadu majitel lesa či ochranáři, protože je tam až příliš živo (nepořádek, zvýšené kácení soušek v okolním lese, plašení zvěře… atd.) a kemp se zlikviduje, a přitom tam mohl ještě být léta a dobře sloužit těm, kteří si ho postavili. Případně jejich kamarádům. Nebo těm, kteří si ho sami našli, když šli vandrem kolem.
Opravdu tím nechci hlásat, ať na internet přestaneme psát o trampingu (to by na internetovém Trampském magazínu bylo vtipem roku), ale dávejme si prosím pozor, co tam vlastně ze svých vandrů dáváme. A cpát tam natvrdo „pohlednicové“ fotky kempů i s jejich jménem a často i místem kde se nacházejí, by už mělo být považováno za velmi nekamarádské jednání vůči těm, kteří na dotyčné místo jezdí a starají se o něj. Nemluvě o tom, že už jsou fotoaparáty, které u té fotky rovnou uvádí GPS souřadnice - stačí si pak ty fotky jenom rozkliknout…
Já osobně u svých fotoalb na Rajčeti dokonce míchám s pořadím fotek. Taky se občas někteří znalci míst, kterými jsme procházeli udiveně ptají, kudy a jak jsme to proboha šli:). A dělám to od té doby, co se na slezině jeden náš kamarád chlubil, jak našel v pohraničí díky albu na Rajčeti srub, který dlouho hledal. Album začalo v hospodě, další fotka byla na kraji vesnice, pak u kapličky, u potoka… Prý mu to trvalo necelou hodinku, než srub podle těch fotek vystopoval. V tomhle případě bylo vše ok, protože dotyčný kamarád je slušný a v pohodě, ale jindy to tak být nemusí. Internet je přece jenom informační veletok, po které nesurfují jen trampové - nikdy nevíme, koho to fotoalbum příště zaujme.
Znova opakuju, že tohle ode mne není nějaké rozkazování, nebo snad dokonce hlásání toho, že kdo dává kempy na internet není správný tramp, je to pouze prosba o tu trošku soudnosti a ohleduplnosti k jiným, tedy k těm, kteří ty kempy v potu tváře postavili a starají se o ně. Vždyť osamělých trampských míst je čím dál tím méně…

Kdysi trampské kempy různým „orgánům výkonné moci“ museli ukazovat hajní či myslivci, nebo angažovaní houbaři, teď to díky internetu v pohodě zvládají sami trampové a nepotřebují k tomu žádného prostředníka.
Kurnik, vždyť to není jen k naštvání, to je vlastně strašně smutný…

Ilustrační foto: Tony