Vandr za Paběrkami na Staré řece pod Krašovem

Přiznávám se k tomu, že až do minulého víkendu jsem nikdy nebyl vandrem na (mezi trampy i vodáky) vyhlášené zřícenině hradu Krašov, který již po stovky let stráží údolí Staré řeky - Berounky v tomto krásném koutu naší země. A proto, když mi Fredy řekl, že zde budou zakončovat Paběrky a jejich kamarádi svoji tradiční srpnovou vodu, moc dlouho jsem se nerozmýšlel, sbalil uzdu a vyrazil. Pod Krašov jsme se však rozhodli dojít oklikou přes Javornici river a vandr proto začal ve Zvíkovci.

Přesněji v hostinci U šesti trampů. Byli jsme s Fredym a Matesem sice jen tři, nicméně nás hostinský viděl rád a my na oplátku rádi viděli jeho, ale ještě raději zde podávanou výbornou dršťkovku. Mimochodem - hostinec U šesti trampů je na prodej. Tak pokud by měl někdo zájem, má možnost…

Pak už nás čekala slovutná Javornice river. Slzu dojetí jsem uronil na místě, kde se před lety pořádaly velkolepé Zlaté horečky (po vytěžení všech cenných nalezišť se tato akce přesunula na Hořinu river) o kterých se ještě dodnes vypráví u táborových ohňů. Potěšilo mě, že se zde skoro nic nezměnilo, což je v dnešní době div. Šli jsme dál a dál podél řeky, až nás zlákal jeden z jejích malých přítoků a v hluboké stinné roklince jsme dokonce našli i rovné místo se vzrostlými smrky, jedinými široko daleko. Založili jsme proto camp a začali vegetit při opékání špekáčků z kance v ovčím střívku. Fredy nebyl líný a donesl si ze vzdáleného pole náruč sena pro měkčí spaní…

Ráno bylo jak převzaté z trampské náborové propagační příručky „Vyjeď s námi, hezká kamarádko“. Vrcholky smrků byly ozářeny paprsky vycházejícího slunce, všude klid, žádné motorové pily, jen potok vesele bublal do ticha...

Fredy nám pak při balení usáren ukazoval, jak se spí „na šerifa“…

A něco z toho spaní zůstalo i pro příští návštěvníky, pokud budou, neboť roklinkou i z ní jsme nešli po stezkách, žádné nebyly…

Na Krašov jsme to měli asi deset kilometrů, a proto se šlo „na pohodu“ přes hezké vesničky, kopce s výhledy do kraje a v samotném závěru těžko prostupnou džunglí potoka vlévajícího se do Staré řeky na dohled Krašova. Osvěžili jsme nohy v chladné říční vodě, nějaký čas zdravili ze břehu kolem plující vodáky a nakonec vyšplhali na hrad…

Mates mi ukázal rovné místo u hradu, na kterém před 55 lety pravidelně tábořila osada Hejkalů - tedy Marko Čermák, Honza Vyčítal, Pepa Šimek a další kamarádi, střídající se s Jaroslavem Foglarem a jeho Dvojkou, kteří zde tábořili taktéž. Z hradu je krásný výhled na údolí Staré řeky, je to až malý zázrak, že pořád u nás existuje velká řeka, podél které nevede silnice ani železnice, jen pěšina. Z výšky jsme se mohli pokochat i pohledem na připlouvající Paběrky. Nastal čas sejít dolů a uvítat se…

Kromě zalomených palců nás vítala i velká štika s akorát tím správným výrazem, který říkal „neměla jsem být blbá a nechat se chytit“, v čemž jí vydatně pomáhalo i několik tloušťů…

Nastal čas pro hostinu, při které se probrala spousta novinek z poslední doby a zážitků s právě skončené plavby…

A taky čas pro vydatný odpočinek…

Foto: Obluda T.O. Paběrky

A jak už to bývá, při dlouhém odpočívání se večer přiblížil tak nějak dřív, než by jeden znavený a přejedený tramp čekal. I druhý večer byl ukázkový, nebe bylo plné hvězd, měsíc osvětloval siluetu Krašova a kolem ohně se hrály trampské písničky. Příchodem nás poctil i Šolim, který se stal bezkonkurenčně nejvzdálenějším účastníkem vandru, neboť teprve ten den odpoledne přiletěl z Kanady
Písniček zazněla spousta, jak těch úplně nejstarších předválečných, tak i Ryvolovek, či od Hop Tropu…

Kytaristé Fredy, Obluda, Paddy a Kačer nešetřili Marko Čermáka a jeho banjo, ale přiznejme si kamarádi, když si chlap sedne k ohni mezi dvě krásné Růže prérie Vladěnu a Lucku, dokáže mnohé…

Třeba hrát i do čtyř ráno…

Ráno nad Starou řekou bylo jedním z těch kouzelných, na které budu vzpomínat, dokud to jen půjde. Sedl jsem si na skalnatý břeh a koukal, jak údolím postupují paprsky vycházejícího slunce. Krašov v nich pomalu zlátnul, z řeky stoupala pára a hukot krašovských peřejí pomalu ukolébával ke spánku…

Přišel i Fredy, sedl si a vyprávěl příběhy, které se udály na tomto místě, příběhy z dob nedávno - dávno minulých. Z osady Hejkalů, Paběrek, ale i třeba s Wabim Ryvolou. Čas i voda v řece plynuly svým tempem, a když se nad loukou objevil dým ze zapáleného ohně, nastal čas jít a věnovat se i svému hladovému žaludku…

Na louce už začínal čilý společenský život…

Byl to moc hezký vandr!

Fotoalbum kde jsou další fotky najdeš ZDE.