Potlach k 45. výročí T.O. KARABINA

Ze starých kronik: Brněnská trampská osada Karabina byla založena na podzim roku 1968 skupinou trampů - jeskyňářů. První osadní oheň byl zapálen u chaty "Sova" v Orlických horách na kopci "Plánový" u Vyprachtic. Zakládajícími členy osady byli - Kaltyš, Tom, Palda, Kelly, Celofán, Bill, Jef, Karel. Šerifem osady byl zvolen Palda. Osadní základnou byla plechová chata zvaná Konzerva, postavená ve Vintokách, nad propadáním Krasovského potoka, poblíž Ostrova u Macochy.

Osada se nezabývala jenom vandrováním a jeskyňařením, ale také hudbou a zpěvem. Zpívala a hrála u ohňů, na trampských večerech, slezinách a po hospůdkách. V začátcích zpívala písně posbírané u ohňů, ve vlaku a na slezinách. Později skládají Tom, Palsa, Žanek a Muncla. Pod vedením Kaltyše zpívali téměř všichni. Když začali brát trampskou muziku trochu vážněji, vedl sbor Žanek Valóšek, a v roce 1969 jela Karabina poprvé na Portu do Ústí nad Labem. V roce 1970 obsadila Karabina čtvrté místo za skupinami Skarabeus, Hoboes a Compardos. V té době bylo ve sboru kolem deseti lidí - Kaltyš, Tom, Žanek, Šolim, Radek, Palda, Fajbus, Kelly, Muncla, Judita a Hanka.

Na podzim roku 1971 přišli do Karabiny Štěpa a Čiča. Po rozpadu brněnských Mariňáků přebrala Karabina mnoho písní z jejich repertoáru. Od roku 1975 Čiča vedl osadní sbor a přišli další kamarádi - muzikanti - Beduín, Fargo a Pedro.

Od roku 1977 zpívala osadní kapela Karabina deset let ve stabilním složení: Pavel Jelínek - Čiča, kytara, zpěv, vedoucí; Jaroslav Zoufalý - Kelly, rytmické nástroje, zpěv; Pavel Dvořák - Fargo, kytara, zpěv Petr Šnévajs - Pedro, sólo kytara, zpěv a Bedřich Malenovský - Beduín, kontrabas, zpěv. Tato sestava získala největší úspěchy, které kdy sbor dosáhl. Karabina hrála několikrát na Portě, jak ve finále interpretační části, tak ve finále autorské soutěže. Vyhrála čtyřikrát "Náměšťskou placku", dvakrát Vyškov a mnoho dalších ocenění…

Kamarádů a kamarádek z různých osad přijelo hodně...

První zvadlo, které jsem dostal od Čiči, bylo na 20. výroční oheň Karabiny před 25 lety. V té době jsem měl čas jezdit každý víkend a tak jsem jezdil nejen na vandry, ale i na potlachy. A tenhle stál opravdu za to. Radost (a hlavně muzika a zpěv) až do rána. Karabina hrála tehdy písně od Milana Šebesty - Micheca a vlastní tvorbu obstarával Čiča a částečně také Pedro. V té době už neexistovali Hoboes, a tak se dvorní kapelou Wabiho Ryvoly stala Karabina, stejně jako se dvorní kapelou Mikiho stali Nezmaři. A tak jsme už tehdy zpívali spolu s Karabinou ryvolovky až do svítání….
…a tak když přišlo od Čiči zvadlo na 45. výroční oheň Karabiny, věděl jsem, že tentokrát nepojedu na vandr, ale po 7 letech zase jednou na potlach. Raději se courám po lesích, ale věděl jsem, že muzika Karabiny, za tu dlouhou cestu stojí. Potlach Karabiny se konal na Vysočině, na skautské základně u Požďatína, na místě, kde se před deseti lety konal 10. výroční československý potlach. Na oheň jsem se vydal spolu s Fenikem, který před třiceti lety, v době svých studií na brněnské lesárně, hrával s kapelami Bystřina a Chiméra…

…už od pátečního večera a sobotního rána se sjížděli kamarádi nejen z brněnska, ale také trampové z různých koutů Čech a Moravy a přijela i řada trampských emigrantů ze zahraničí. A tak už páteční večer skončil díky smělé muzice až za svítání. Když jsem se pokoušel sečíst tu spoustu trampů večer u ohně, napočítal jsem jich přes 250…a to mnozí klábosili dál od ohně ve tmě, aby nerušili ostatní …
…ač mnoho trampů tentokrát campovalo ve svých přívěsech či jiných přibližovadlech – zahlédl jsem i americký vojenský „bourák značky Dodge“– my, jsme si postavili tradiční trampská přístřeší v borovém hájku za potlachovou loukou. Spali tam i další kamarádi jak pod širákem, tak v kopulkách od Gemmy. Jen Fenik osvěžil borovicové panorama klasickým jehlanem…hned na druhé straně hájku se proháněly vlaky a houkaly o sto šest, před dojezdem do zastávky Studenec, odkud přišlo pár skupinek trampů…

Fenikův jehlánek

… v sobotu bylo slunečno, leč ostrý východní vítr. Přesto jsme si s Fenikem užívali babího léta a udělali si polední „trampohodiny“ po okolních sedmi rybnících a užili si koupele v každém z nich. Když jsme se vrátili, byly už soutěže v plném proudu. Nejvíc mne zaujalo přenášení vody na čas pomocí malého panáčku do dvojdecáku na vrcholu „kopce“. Byli jsme ovšem na ohni Karabiny a tak každý soutěžící musel mít správný horolezecký úvazek a běhal s úvazkem zajištěným karabinou na jistícím laně. Včetně nutnosti přecvaknout se u „skoby“. Pak už se večer zvolna blížil a tak jsme si uklohnili něco k jídlu a Fenik nasbíral reportážní záběry…

Příprava k hraní u ohně...

Potlachová vatra byla zapálena tradičně ze čtyř stran i s klasickou promluvou Volám posvátný oheň… Všechny přítomné kamarády přivítal dlouholetý šerif Karabiny Palda, který je též šerifem S. B. O. (Svazu brněnských osad). Šerif přivítal v osadním kruhu dva nové osadníky a pak už začali zvonit kytary osadního sboru Karabiny.

Zazvonili, ale také jistící karabiny, které osada na svém potlachu spojuje kolem totemu v jeden uzavřený kruh přátelství. Trampskou hymnu Vlajku zahrála Karabina a její osadní vlajka vystoupala na stožár. Karabina nás navnadila na budoucí noční koncert ještě několika písněmi a pak už dal Čiča postupně šanci muzikantům ze spřátelených osad - od těch nejstarších až po trampský dorost…Oheň ozářil i spoustu vlajek spřátelených osad, zavěšených na horolezeckém laně mezi kmeny. Ozářil i dva totemy, jeden místní a druhý patřící T. O. Karabina dovezený pečlivě zabalený z osadní základny…
…no a pak přišlo to, proč jsme na oheň přijeli. Muziky i zpěvu se ujal opět osadní sbor Karabiny a mnohohlasý chór pěl pak songy Wabiho Ryvoly, Kapitána Kida, Mikiho Ryvoly, ale také tradiční brněnské trampské písně. Zprvu jej táhnul Čiča, ale když odešel nabrat dech i osvěžení, stal se tahounem večera Pedro a basista Blok. Pavel Dospěl - Blok vystřídal za basou v osadní kapele Beduína už před 25 lety. Před půlnocí odešel nabrat dech i Pedro s Blokem, a tak se Osadníci z Karabiny na chvíli stáhli do pozadí a zazněly písně Hoboes, KTO, Greenhorns v podání ostatních muzikantů včetně Fenika, který zaskakoval u basy i dalších nástrojů….

…o půlnoci ovšem Karabina dostala druhou mízu – přijel Jordán. Odhodil bágl, vybalil kytaru a chór osadního sboru Karabiny začal znít zase nanovo. Což přilákalo i Čiču a další osadníky Karabiny…vystoupili ze tmy a zpívání a muzicírování pokračovalo až do druhé ranní…
…ráno jsem si v klidu uvařil čaj a opekl buřty na uhlících z potlachové ohně. A pak už přišel čas loučení. Popovídali jsme ještě s pár kamarády o muzice, i o těch co už nevyjedou…..a nakonec s Georginou o chystané listopadové trapsavecké slezině v Těnovicích na jižních Brdech…slíbila, že přijede i s Olafovou Ludmilou, s níž byla i na předchozí slezině…
...rozloučili jsme se s Čičou a dalšími osadníky a pak už byl čas na cestu domů, vzdálenost od Náměště nad Oslavou do Plzně není nejkratší. Zahoukalo ještě pár osobáčků, občas zaburácely motory aut, včetně auťáku značky Dodge a kamarádi se začali vracet z potlachu zpět do civilizace…
…ahoj za pět let, na padesátce Karabiny….
Vokoun, T. O. Suché studánky

A na závěr článku si můžeš dopřát video z tohoto potlachu, které natočil White Sally.