PEGIN 2016

úterý 12. leden, 2016 | 0 komentářů | zobrazeno 5191×Linda

Každoročně se začátkem ledna na údolí řeky Oslavky pod Ketkovákem koná tradiční vzpomínka na kamarády. Výročí odchodu jednoho z nich, Pegina, podle něhož je akce pojmenovaná, tak dává příležitost se setkat a zavzpomínat na všechny, kteří nejen tady, na Oslavce, bývali s námi.

Letošní ročník byl po dlouhé době lehce poznamenaný počasím – díky němuž se někteří kamarádi na údolí prostě nedostali. Sobotní ráno vítaly silnice a cesty zalité do skla a tak jsme někteří na flek doslova doklouzali. Ale dole u řeky bylo krásně… Led už se pomalu pokouší řeku uzavřít, zmrzlé sněhové krystalky vytváří na stromech a travinách kolem vody bílé, pohádkové kreace a díky sněhu je (za normálních okolností) všude krásně ticho. V sobotu ho ale rušil veselý halas kamarádů, scházející se z blízkého okolí i z dáli, těšící se, že se v novém roce potkají, zazpívají si a zavzpomínají.

Když zamrzá řeka…

Po zapálení ohně se kamarád Pipin, takřka duchovní otec myšlenky tohoto setkávání, ujal úvodního slova, kamarády přivítal a společně jsme si popřáli lepších zítřků. Jako obvykle se u ohně sešla výborná muzikantská klika, letos sice chudší o některé výrazné typy, a to hlavně bez zbýšovských Roverů, kteří se pravidelně setkání účastní. Ale jak jsem psala, ledové počasí se neptá. Hrálo se ale vážně skvěle, všichni si zazpívali, okoštovaly se všeliké pálenky… Většina z nás pak nepohrdla teplem některého z restauračních zařízení, kde volná zábava pokračovala do pozdních hodin.

Muzikanti jako již tradičně skvělí!