Kytary, banjo a trubka rozezpívaly stařičký autobus i hostomický pivovar

pondělí 16. listopad, 2015 | 3 komentáře | zobrazeno 4621×Ája

„Autobusem do Hostomic, to je nápad,“ vrčeli účastníci každoroční Svišťovi výjezdní sleziny. Netušili však jaké úžasné překvapení je v Nových Butovicích, kde se nasedalo, čeká. Tiše si tam pobrukoval starý modrý autobus ze 70. let. Voněl dětstvím a starými časy. Najednou byl pach nafty a koženky ohromně romantický, stejně jako Svišťova kontrola docházky. Pětatřicet trampíků většinou v civilu s hudebními nástroji a skvělou náladou vyjelo do tmy. Ti chytřejší nezapomněli na dodržování pitného režimu, takže hned po nasednutí kolovalo pár zajímavých moků. Naplánovaný čas dojezdu prodloužila zacpaná silnice, ale protože byl čtvrtek, nikoho nepřekvapila.

Tak, prosím, nasedáme, čekám jen na vás.

V Hostomicích zářila Pivovarská hospoda, i s dalšími kamarády, kteří zvolili jiný způsob dopravy. Mívá ve všední den otevřeno jen do 20 hodin, ovšem vidina mimořádného zisku, chytrého hospodského přiměla při rezervaci čas o pár hodin prodloužit. A taky se točilo a řádně. Fronta u pípy narůstala a Fabián se jen usmíval. Vlajkovou lodí byla desítka, ale někteří okusili všechny Fabiánovi laskominy, které pivovar nabízel a to byla světlá 12, tmavá 14 či řezané pivo.
Pivovar Hostomice byl otevřen loni, a jeho majitelem je sládek Štěpán Kříž. Ten po škole zakládal minipivovar v Japonsku, pak odjel na Barbados, kde pokračoval ve „výrobě“ pivovarů. V zámoří je podle jeho slov po českých sládcích poptávka a pivo se vaří z českých surovin. Po návratu do České republiky kontroloval kvalitu piva v Dalešicích na Vysočině. Ovšem už v zahraničí uvažoval o vlastním pivovaru. „Proč stavět pivovar na zelené louce, když je v Čechách spoustu nevyužívaných objektů s úžasnou pivovarnickou historií,“ řekl si. Udělal si na mapě kružnici padesát kilometrů kolem Prahy a vydal se na cesty. Jak píše na webových stránkách pivovaru, pivo se v Hostomicích vařilo již v patnáctém století a současná budova pivovaru byla postavena po mohutném požáru, který obec zpustošil v roce 1857. Pivovar prosperoval na lokální úrovni až do roku 1942, kdy byl pro nedostatek surovin provoz ukončen. Léta sloužil místnímu JZD.
Vraťme se však zpátky k hudební veselici. Po zahnání největší žízně, začal trampský koncert. A nebyl ledajaký – sedm klasických kytar, baskytara, elektrická kytara, trubka, banjo, mandolína a foukací harmonika – rozjely svou show. Vedle klasických trampských písní se hrály i tzv. Svišťovy vypalovačky. Tedy písně, které si sám někde našel. Pravidelně tak rozšiřuje nejen repertoár svých slezin, které pořádá jedenkrát za měsíc v Praze na utajeném místě (pozor – jen pro zvané), ale hraje je i na kamarádských slezinách či potlaších. Vzhledem k tomu, že má opravdu dobrý vkus a písně jsou to melodické a často vtipné, daří se mu tak rozšiřovat klasický trampský repertoár. A tak nám už zdomácněla píseň Cirkus od skupiny Poletíme. Linda od Ivana Mládka či Trampská od bratří Ebenů a mnoho dalších.
A tak se hrálo a zpívalo až do tři čtvrtě na jedenáct, kdy hlavní organizátor zavelel jedem a většina poslouchajících zatěžkána petkami rychle zvedla kotvy a vyrazila zpátky k historickému autobusu. Jen hrstka statečných, kteří si prodloužili víkend a do Prahy se již nevraceli, v poklidu dopila své pivko a odešla do lesa, aby se volným krokem pomalu přesouvala na víkendovou Rumyjádu na Studeném vrchu. Ušetřila si tak trápení s močovým měchýřem, které prý poznamenalo zpáteční romantickou cestu zpět.
K úplnému popisu výjezdní sleziny patří, že nejmladším účastníkem zájezdu byla Svišťova pětiletá dcera Juditka, která při zvuku tátových písní, spokojeně usnula mamince v náručí a nejstarším návštěvníkem zřejmě Mefisto. Na příští rok Svišť připravuje festival pražských slezin. Už teď se všichni těší.
Děkujeme.

Hliník, chybí mi Hliník!!! (Docházka byla Svištěm zkoumána velice přísně)