Historky z vandrů: TIK - TAK - TIK - TAK / Bob Hurikán

středa 11. duben, 2018 | 1 komentář | zobrazeno 4815×

„Kamarádi, oheň v krbu praská a oživuje vzpomínky, tak vám něco povím! Poslouchejte!“ Zšeřela hospůdka starého Řezby, prožívala svůj sobotní večer. U dlouhých stolů seděli domorodci i trampové svorně vedle sebe a dívali se do studeného moku barmana Řezby.
Kytara zmlkla a stará parta z Údolí Obrů ušila čertovinu. Bóža Úhoř, starý spiťka, jinak výborný a poctivý majitel řeznictví, seděl na konci stolu a s nikým nemluvil.
A toho právě si vyhlédli za svoji oběť.
„Bóžo,“ táhle zvolal Joe, „pojď si k nám sednout, stará ztrouchnivělá palubo!!“
„Dejte mi pokoj,“ odsekl Bóža, mávl rukou a pokračoval, „jsem namíchnutej.“
„Ale přece nám to neuděláš, pojď nás rozsoudit!“ lákal Franta Bóžu.
„Co zas máte mezi sebou?“ a Bóža už přisedával, „no tak, co je, škauti?!“
A Brendík s Bobem začali plést síť na opravdu bodrého Bohuslava.
„Ale, tadyhle Ferry říká, že zná jednoho chlapa, který plnou čtvrthodinu vydrží stát pod hodinama, podle kyvadla ukazovat prstem a říkat - tik - tak - tik – tak- a zase my všichni říkáme, že není na světě člověka, který by to dokázal!“
„Vy holobrádkové, dyk to nic není,“ s opovržením procedil skrz zuby Bóža.
„Jo, jen si mysli,“ pravili všichni sborem.
„Já vám to ukáži sám a třeba hned!“
„Kam se hrabeš!“ nacucával kořist na udici starý lišák Barča.
„Tak se vsaďme. Mně dáte láhev vína, když to vydržím půl hodiny, cha, cha, cha,“ roztřásl se Bóža smíchem a pak pokračoval: „Třeba půl hodiny, vy grínhorni zelenýýý to vydržím! A vo tele, celej tejden!!“
„No, hleď, Bohuslávku, stačí půl hodiny, a když to prohraješ, tak…“
„Tak dám třicet piv a zítra kus flákoty!“ skočil Brendymu do řeči Bóža.
„Tak dobře, platí,“ a parta si s Bóžou plácla. Joe přinesl židli pod visací hodiny, Bóža si na ni vylezl a již se hotovil začít, když Barča mu ještě pravil: „Tik - tak budeš dělat půl hodiny a nesmíš nic jiného vyřknout, ani se otočit, jen podle perpendiklu prstem ukazovat a hledět na ciferník!“
„To víš, že jo.“ A Bóža začal silným monotonním hlasem provádět sázku. Jeho tik-tak, tik-tak se ozývalo krčmou, zatímco Gaston uháněl pro jeho drahou polovičku.
Celý udýchaný přilétl k paní, že se její manžel snad zbláznil, že stojí na židli a říká tik-tak, tik-tak.
Paní celá ustrašená přehodila přes sebe šátek a uháněla do hospůdky. Otevřela dveře - a skutečně: táta se jí zbláznil - ticho jako v hrobě a jen tik-tak, tik-tak a hýbání se Bóži podle perpendiklu přerušovalo klid lokálu.
Paní se vrhla k židli s výkřikem: „Táto, co blázníš, pojď domů!“ Ale táta, pamětliv sázky, se vůbec neotočil, jen nohou dával najevo, aby jej nechala na pokoji.
Paní, když viděla, že nic se svým zblázněným mužíčkem nesvede, vyrazila ze dveří a rovnou na četnickou stanici. Starý bodrý strážmistr popadl pušku, nasadil bodlo a hurá na Bóžu, kterému chybělo pouhých sedm minut do konce sázky. Strážmistr přitáhl řemen u pušky a chytil Bóžu za ruku, strhl jej ze židle a třesa jím, pravil: „Vzpamatujou se, pane Úhoř, vzpamatujou!“ Zatím paní s pláčem líbala svého muže.
„Kricifix, proč mě nenecháte,“ osopil se Bóža na konejšící jej dvojici, „teď za mě, pane strážmistře, zaplatíte třicet piv!“
Chudák pan strážmistr otevřel údivem ústa, nechápaje vůbec, co se děje. Pak zařval: „Pánové, brnkněte někdo do Chocerad pro košatinu, dyk von se chuděrka skutečně zbláznil!!“
Strašlivý řehot a bengál celé hospody mu byl odpovědí.
Brendlík, slze smíchy a zajíkaje se řevem, deroucím se mu hrdlem ven, ze sebe vyrážel: „Je-žiši, cha, cha, cha, mar-já, jáá se zbláz - nííím, dyť - je - to, pa-ne stráž - mistr, cha, cha, cha, sáázka - ha, ha, ha, chachachachaáááá!!!“
Maminka Řezbovic s celým služebním ansáblem, tj. malým Jaroušem, přinesla třicet piv, zatímco paní, nadávajíc strašně, nevědouc, jestli se má smát nebo plakat - vyčítavě se zadívala na svého muže, který v náručí starého a dobrého p. strážmistra se s ním řehtal na celé kolo.