Historky z vandrů: GALEJE S BELOU / Špacír

Byl mrazivý jizerský večer v lednu 1961 a seděli jsme s kamarádem Jirkou Kosařem - Tuláckým Baronem z budoucí osady Blue Flames a jeho bernardýnem Belou v Lidovém domě v Bedřichově a přemýšleli o cestě v hlubokém neprošlapaném sněhu na srub z Blatného rybníka.
Když policejní hodina nás donutila útulnou hospůdku opustit, teploměr za oknem ukazoval mínus dvanáct. Cesta směrem k Nové Louce byla protažena, a tak až k odbočce na Kristiánov jsme všichni tři spokojeně dokráčeli. Tam to začalo, sníh do půlky stehen. Bela si lehla a zůstala bez hnutí ležet. Nepomáhaly domluvy, ani fyzické tresty. Bela vážila více než 60 kilogramů a my se střídali v jejím nošení… vždy po 10 metrech!
Nepředstavitelná dřina. Nepředstavitelně dlouhé tři kilometry. Už nikdy nezapomenu na posledních 100 metrů, srub na dohled a přitom tak strašně daleko. Ve 4 ráno jsme vyčerpaní upadli na podlahu srubu. Okolo nás pobíhala Bela a vesele kroutila ocasem.

Špacír

Ilustrace: KOKEŠ

Všechny Historky z vandrů najdeš ve stejnojmenné rubrice a to ZDE!