70. výročí T.O. Rowers

Když jsem se značným předstihem dostal od Jordána zvadlo na potlach k 70. výročí založení Brněnské T.O. Rowers, tak mi bylo hned jasné, že tohle bude opravdu mimořádná akce. Zejména když jsem se dozvěděl, že součástí potlachu bude i „Lesní koncert“, kde vystoupí nejedna slavná trampská kapela. Termín jsem si hned výrazně poznačil do kalendáře a nemohl se dočkat, až nastane onen slavný okamžik a to hned z několika důvodů. Za prvé jsem už nějaký ten pátek nebyl v krásném údolí Bílého potoka. Za druhé mi bylo jasné, že se tam potkám s řadou především starších kamarádů, které jsem už taky nějaký ten čas neviděl. Třetím a asi nejpodstatnějším důvodem pak byl fakt, že není pochyb o tom, že na potlachu bude opravdu excelentní muzika. Řadu ohlášených muzikantů si sice můžu pustit doma z CD, nebo si zajít někam na koncert ale možnost slyšet je naživo a jen akusticky přímo v lese u ohně, tak to bylo pro mě opravdu velmi lákavé.

Když se blížil osudný víkend, tak jsem se pár dnů předem domluvil s Bocmanem, že vyrazíme společně již v pátek. Předem sice panovaly jisté obavy ohledně ohně, protože bylo opravdu extrémní sucho, ale nakonec vše dobře dopadlo a před potlachem přeci jen aspoň lehce sprchlo. Tak jsme nakonec v pohodě dorazili už v pátek odpoledne na flek, kde již čekala hromada kamarádů. Vše bylo již vzorně připravené a první co mi padlo do oka, byly srandovní transparenty – první z nich hned na začátku při vstupu na louku. Rowers si také k výročí pořídili nový totem, který vyráběli několik let, a musím uznat, že tak krásný jsem snad ještě ani nikdy neviděl. V rychlosti jsme si rozhodili věci na spaní a honem jsme se vydali k malému pátečnímu ohni, kde se již vesele vyhrávalo. Muzikantů byla spousta a tak se sestavy různě střídaly a prolínaly a vyslechli jsme si snad všechno, co spadá pod označení trampská písnička. Hrálo se dlouho do noci a ještě nad ránem ve spacáku jsem slyšel libé tóny, jak se nesou údolím Bílého potoka.

V sobotu ráno se u ohně sešli zdejší „Mistři kytar“ a tak jsme si vyslechli pěkné jazzové, vesměs instrumentální variace. Osadníci mezitím dokončili veškeré přípravy a instalovali také výstavku překrásných cen do odpoledních soutěží. To se již pomalu blížil čas, kdy měl začít dlouho očekávaný lesní koncert. Na běžném potlachu většinou osada přemlouvá muzikanty, aby zahráli. Tady to ale bylo naopak, byl vydán „zákaz hraní“, aby Lesní koncert vůbec mohl začít. :o) Počasí bylo doslova ideální a tak brzy po poledni Lesní koncert konečně začal, zde viz ozvučená videa.

Lesní koncert

Jako první začala slovenská kapela Pekaringo. Přestože od pátku skoro nepřetržitě vyhrávali u malého ohně, tak jim to nijak neubralo na síle a byla to fakt krása, poslechnout si po čase zase pro změnu také nějaké svěží a pohodové slovenské trampské písničky, které se přeci jen u nás neslyší zase tak často. Pekaringo opravdu válelo a myslím, že o nich ještě hodně uslyšíme.

Druhou kapelou byla Falešná karta a musím říct, že mě opravdu překvapili. Sice jsem od nich již něco málo slyšel ale naživo a jen takhle akusticky v lese to fakt nemělo chybu. Jsou to sice teprve relativně mladí kluci, ale mají opravdu skvěle našlápnuto a hrají stejně skvěle, jako zpívají. A pak mi bude někdo vyprávět, že trampská písnička je na vymření.

Třetí kapelou byla RoZa z Rosic (předpokládám, že název je zkratkou Rosice – Zastávka). :o) Přiznám se dobrovolně, že o téhle kapele jsem nikdy neslyšel ale holt všechno je jednou poprvé a musí se nechat, že hráli pěkně a s fortelem. Jen tak dál, držím vám palce!

Čtvrtou kapelou byla známá Ostravská sestava Tempo di vlak, od které jsem si shodou okolností onehdy koupil CD. Tady už bylo vidět, že to CD nebylo jediné, které mají za sebou, jejich projev byl opravdu profesionální a písničky jedna lepší jak druhá. Fakt paráda tohle slyšet jen tak na potlachu.

Jako pátá v pořadí vystoupila Brněnská trampská kapela Brabenci. Staří pardálové, léty skvěle vyhraní k dokonalosti zaváleli pro změnu pár starších songů, které si s chutí zazpívalo i „publikum“. Pro méně znalé doplňuji, že v Brabencích hraje i legendární banjista Merlin – jistě znáte tu slavnou Bocmanovu píseň o tom, jak i „sám Marko Čermák by zbled závistí, kdyby ho slyšel někdy hrát“. :o)

Jako šestá vystoupila T.O. Karabina (jejíž vlastní „kulatý“ výroční oheň se také pomalu blíží). Tady snad ani není co komentovat nebo řešit, Karabina je prostě legenda a podle mého názoru taky jedna z našich vůbec nejlepších trampských kapel. Tohle je prostě ten typ muziky, kterou bych mohl poslouchat pořád dokola a hned tak by se mi to neomrzelo.

Jako poslední měl vystoupit Béďa Šedifka, který to má přeci jen taky trošku daleko a cestou se někde lehce zaseknul, takže jsme na něj museli chvíli čekat. To ale vůbec nevadilo, protože mezičas vyplnila různá náhodně sestavená hudební tělesa. Nakonec ale všechno dobře dopadlo, Béďa dorazil a hned spustil i s kamarády, kteří náhodou stáli s kytarama poblíž. Bylo to nakonec hodně nevšední a zajímavé slyšet Béďu například s doprovodem Slima.

Poté co dohrál Béďa, se samozřejmě ještě chvíli volně hrálo dál a následně se opět pokračovalo u malého ohně. Kdyby už v tento moment kamarádi z T.O. Rowers prohlásili, že to už bylo všechno a že je po potlachu, tak už tak bych to považoval za jeden z nejlepších, jaké jsem kdy zažil – a že jich bylo pár stovek. Ale konec to zdaleka ještě nebyl. Přesně na začátek odpoledních soutěží dorazil štáb České televize, aby zaznamenal památné okamžiky současného Brněnského trampingu. Přijeli právě včas, odpolední soutěže fakt neměly chybu a opravdu hodně jsme se u toho nasmáli – zejména u „babských“ disciplín, jako je třeba let na koštěti, nebo hod válečkem na nudle (na vycpaného Bocmana). Komu se soutěžit nechtělo, tak mohl pokračovat na druhém konci louky v hudebním maratonu. Postupně se však začínalo stmívat a konečně došlo také na zapálení slavnostního ohně. V kruhu kolem hranice se nakonec sešlo zhruba 450 kamarádů a slyšet takto početný sbor společně zpívat Vlajku a Odešel kamarád, tak to byl taky zážitek, na jaký se hned tak nezapomíná. Popisovat další průběh večera už snad ani nemá smysl, prostě klasickej, starej dobrej, poctivej potlach, jen těch kamarádů a muziky bylo trošku víc jak obvykle (jen kontrabasů se sešlo snad 6 nebo 7) a zpěv se nesl opravdu hodně dlouho a hodně daleko.

Závěrem ještě musím zmínit jednu velmi zajímavou historku, která se mi stala až poměrně pozdě večer. Už druhej den mě šíleně, ale fakt šíleně bolely záda. Ráno jsem se doslova plazil ze spacáku, protože jsem se prostě nemohl zvednout. Celej den jsem pak přímo skučel bolestí, protože nezabraly ani „prášky na záda“, co jsem dostal od Bocmana. Tak šílenou bolest, která navíc trvala tak dlouho, to jsem fakt ještě nezažil – měl jsem co dělat, abych vůbec ustál zapálení potlachu ve stoje. Navíc jsem nemohl skoro ani chodit, tak jsem jen tak popocházel a posedával, abych si aspoň trošku ulevil. Celej potlach byl ale natolik skvělej, že mi to radost nijak nezkazilo (navíc mě zejména ochotné kamarádky nepřetržitě litovaly a pořád dokola se ptaly, zda něco nepotřebuju). :o) Nicméně večer už jsem z toho byl fakt pořádně unavenej a tak jsem si sednul stranou od ohně, abych si odpočal a padla na mě z toho trochu depka. Jednak jsem byl naštvanej, že jsem toho kvůli tomu nenafotil a nenatočil víc a taky líp, když už je jednou za čas tak super akce a druhak už jsem toho měl fakt plný kecky. Prostě jsem z toho najednou chytnul takovou tu náladu, kdy je člověk opravdu nasranej na celej svět. Najednou do mě ale někdo strčil a zeptal se mě „Ahoj kamaráde, nemůžeš mě prosím odvést někam stranou, abych se mohl vychcat?“. Nevěřícně jsem se otočil a za mnou stál postarší kamarád, tramp jako každej jinej, jen měl v ruce bílou hůlku. Kamarádi, kteří mu cestou pomáhali, se nějak zapomněli u muziky a jemu se prostě chtělo a nevěděl kde přesně je a nechtěl prostě někomu třeba načúrat na baťoch. Najednou se můj problém s bolavým hrbem nějak zázračně zmenšil a odvedl jsem neznámého kamaráda na okraj louky. Musel na nás být fakt zábavný pohled, já pajdajíc a ohnutý skoro v pravém úhlu k zemi, a on s bílou hůlkou, jak si to maširujeme přes poměrně velkou louku. Škoda, že nás nikdo nevyfotil. :o) Nakonec jsme si i pěkně pokecali o všem možným, moje naštvání na celej svět rázem zmizelo a opět z toho byl krásnej letní večer u potlachového ohně. V duchu jsem pak musel hluboce smeknout před nevidomým kamarádem, který na potlach přijel až ze Zlína.

Tož tak nějak …. každopádně závěrem opravdu moc děkuji kamarádům z T.O. Rowers za opravdu úžasnej potlach a víkend, na který hned tak nezapomenu.

Michal Kupsa (Kapsa) - T.O. Mňouci (Brno) + Sa-Jó (Brno)

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
14215129
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Jordán,Rowers
Byla Tony a chtěl bych touto cestou poděkovat všem kamarádům,kteří se dostavili a tu parádu nám svou přítomností a dobrou náladou,kterou s sebou přivezli, pomohli vytvořit.
Tony, Avalon
Nejsem moc potlachový typ, ale tady je mi líto, že jsem nemohl přijet... Musela to být paráda.